Pět let od minulé valné hromady uběhlo jako voda a před námi je další důležité rokování, které by mělo nasměrovat činnost našeho občanského sdružení do konce druhého desetiletí jedenadvacátého století. Většina z nás, současných členů Svazu filatelistů, se narodila hluboko ve století dvacátém, a nebojím se říci, že dokonce v jeho první polovině, a tak samozřejmě není snadné přizpůsobovat se požadavkům doby, o které jsme byli zvyklí slýchat spíše v souvislosti se sci-fi. Ale nedá se nic dělat, ta doba je prostě tady a my se v ní se svým sběratelským zájmem musíme umět prosadit. Zobrazit článek

Číst dál: Novinka - K blížící se 5. valné hromadě SČF

Po delší době se vracíme k padělkům, kterými jistý pardubický filatelista, povoláním chemik (nyní už dávno na pravdě Boží), zejména v osmdesátých a počátkem 90. let podvedl mnoho sběratelů. Ve své neblahé činnosti měl mimořádně široký rozsah - v předchozích čtyřech částech článku jsme se seznámili s některými jeho výrobky, zejména se změnami barev, jejich přenosem na jinou známku (v podobě obtisku nebo dvojitého tisku) a s padělanými zoubkováními. Dnes si ukážeme, že padělal i celistvosti, a to se vším všudy.

Číst dál: Padělky „skupiny P“ – výzkum ukončen (5)

Když se dneska řekne, že někdo „dostal trafiku“, představíme si asi pěkné, teplé a hlavně výnosné místečko, přidělené ve státní správě za oddané služby mocným. Možností je řada – od členství ve správní či dozorčí radě velkého podniku se státní účastí až třeba po místo velvyslance, a nikoho asi nenapadne, že by dotyčný seděl za pultem skutečné prodejny tabáku a novin. A přece právě tady jsou kořeny zmíněného rčení. V rakouském mocnářství byl zaveden státní monopol na výrobu a obchod s tabákovými výrobky a jejich prodej v trafikách byl vlastně koncesovanou živností, kterou úřady povolovaly hlavně vojenským vysloužilcům – invalidům.

Číst dál: Vyšel nový článek - Není trafika jako „trafika“

Novinky na virtuální výstavě EXPONET – březen 2011

Osudy Tarase G. Ševčenka, ukrajinského lidového básníka (známá je především sbírka s názvem Kobzar), ale i spisovatele, malíře a vůbec všestranného umělce, právem považovaného za génia ukrajinského národa, jsou zachyceny v pětirámovém exponátu č. 671 jeho krajana Alexandra Karaneviče. Životní a dokonce i posmrtná pouť „kobzara“, hráče na osobitý ukrajinský lidový strunný nástroj, jsou ilustrovány všemi druhy filatelistického materiálu. Nevolník Ševčenko, vykoupený pro svůj malířský talentu a poté znovu a znovu perzekvovaný carským režimem, byl častým motivem známkové tvorby Sovětského svazu a nyní i samostatné Ukrajiny. Jeho posmrtná pouť připomíná našeho Máchu. Exponát je klasickou ukázkou zpracování jedné osobnosti, k níž je filatelistického materiálu dokonce nadbytek.

Číst dál: EXPONET - březen 2011