Odpověď:

Vážený pane Vdolečku,
především Vás srdečně vítáme zpět do filatelistických řad - i když trochu opožděně, protože, jak píšete, ke sbírání známek jste se vrátil už před dvěma lety. Podobně jako Vy se ke známkám tradičně vrací mnoho dalších filatelistů, kteří jim kdysi propadli jako kluci, po vstupu do „praktického života“ je na čas opustili a když už měli rodinu a zavedli se v zaměstnání, opět svá alba a zásobníky oprášili.

A teď už k Vaší otázce. Snad v každé rodině se najde nějaká ta známka po rodicích či prarodičích, kterou jim tehdy bylo líto vyhodit, vytrhli nebo vystřihli ji z obálky a schovali, že se jednou bude hodit. Většinou jde o běžné výplatní známky, vydané ve velkém nákladu a dodnes tedy v nepatrné, haléřové ceně. Přesto není třeba nad nimi ohrnovat nos. Jednak sbírání známek není jen o penězích, jednak nám mohou dobře posloužit při prvních krůčcích například při odmáčení známek, a konečně – v neposlední řadě – jsou to přece malinké, mikroskopické poklady, které nám tu po sobě zanechali naši předkové, často členové naší rodiny, s nadějí, že jednou některému z potomků budou k užitku a bude z nich mít radost. Známky, jejich vyobrazení jste nám poslal, skutečně patří mezi běžně se vyskytující, a tedy laciné, k nácviku dalšího postupu se však výborně hodí.

Každý sběratel známek čas od času stojí před otázkou, zda má své nové přírůstky z korespondence ponechat na obálce, vystřihnout je nebo je dokonce odmočit. Důležité je, v jaké podobě se v tu chvíli nacházejí. Známky na pěkné pohlednici samozřejmě nevystřihujeme a uložíme je s ní, podobně jako když držíme v ruce dopisnici či obálku s natištěnou známkou, případně i dofrankovanou dalšími známkami nalepenými. Jiná situace je, pokud jde o běžné soudobé dopisy, které obvykle není důvod uchovávat celé. Přesto je pečlivě prohlédneme, zda se mezi nimi nenacházejí nějaké zvláštnosti, které by stály za uchování. Jde například o dopisy spěšné a doporučené, se zajímavou frankaturou a pěkným razítky, či obálky vojenské pošty, dopisy z prvních letů, nebo třeba balonovou poštu a podobně. Důvodem však může být i zajímavý odesilatel či adresát, zajímavá propagační nálepka související s odesilatelem, perfin (průpich) na známce apod. Ty si dáme stranou – ve sbírce se nám jednou mohou hodit. Z těch ostatních, běžných, odstřihneme část s nalepenými známkami, odstraníme případný hedvábný papír (býval uvnitř starších obálek) a vložíme je do misky s vlažnou vodu, v níž se brzy odmočí. Poté známky vyjmeme z misky (rukou!, protože pinzetou bychom mohli mokrý papír snadno protrhnout) a položíme je obrázkem dolů na savý papír, například na nepotištěné okraje novin. Po chvíli oschlé známky vložíme mezi dva pijáky a zatížíme knihami. Po několika hodinách budou suché a hezky rovné, připravené k zařazení do sbírky.

Někteří sběratelé si do sbírky ukládají i výstřižky obsahující nejen známku, ale i celý otisk jejího razítka. Podle našeho názoru to však má význam jen u starých, zejména klasických emisí (pokud je už tehdy někdo vystříhal – dnes už bychom nic takového dělat neměli!). U nových známek však doporučujeme volit mezi celým dopisem (pokud je k tomu důvod) a známkou odlepenou.

U známek na Vašem obrázku asi neuděláte chybu, když je odmočíte. Pokud se vám nehodí do sbírky, můžete je použít na výměnu, nebo jimi udělejte radost začínajícímu sběrateli ve své rodině či okolí.

Přátelsky Vás zdravíme
Filatelie

PS:

Prakticky všechny informace zajímající začínající sběratele lze nalézt v krásné publikaci M. Langhammera „Filatelie nejsou jen známky“, kterou můžete koupit u svého obchodníka s poštovními známkami, nebo si ji objednat prostřednictvím zásilkové služby Profil (objednací kupon naleznete na 3. straně obálky každého čísla časopisu Filatelie).