Otázka:

Dobrý den,
chtěl bych Vás poprosit, jestli byste nemohli do nejčastějších dotazů zařadit informace o formátech zkusmých tisků známek ČSR I. Na aukcích se často vyskytují různé formáty zkusmých tisků od jedné známky. V katalogu Pofis je pouze zmíněno, že zkusmé tisky existují a jejich barevný popis, případně popis papírů, nikoliv však formát ZT. Jak vlastně zkusmý tisk může vzniknout? V jakých fázích přípravy konečné verze štočku? Existují ZT v původní velikosti, jakou autor nakreslil předlohu? Kde se dozvím kompletní výčet existujících formátů pro danou známku ČSR I? Děkuji za osvětlení této problematiky.

T. Pálený

Odpověď:

Z vašeho dotazu není zřejmé, zda vám jde o velikost obrazu známky (zkusmého tisku), nebo o velikost papíru, na němž je proveden. Proto se podíváme na věc z obou pohledů.
Zkusmé tisky našich meziválečných známek vznikaly prakticky u všech emisí a rozlišit je můžeme z různých hledisek, např. podle druhu tiskové techniky.
V tom případě do první skupiny patří knihtisk, do druhé hlubotisk a do třetí ocelotisk (kamenotisk necháváme stranou, protože jím byla tištěna jen jedna emise).
U knihtiskových emisí mohly vzniknout zkusmé tisky v různých velkostech obrazu, podle toho, jak byly postupně fotograficky zpracovávány přípravné materiály (od původního návrhu po konečnou předlohu pro tiskovou desku). Je třeba dodat, že velké množství a rozmanitost dochovaných zkusmých tisků knihtiskových emisí svědčí o tom, že u jejich zrodu stál filatelistický a ještě spíše komerční prvek - jinými slovy, že byly vyráběny hlavně pro sběratele. Tato skupina je z hlediska rozměrů obrazu a použitých barev poměrně dobře zpracována v příslušných dílech Monografie čs. známek.

Fotografickou cestou se postupovalo i u hlubotisku (neotypie) a i tady můžeme nalézt odchylky ve velikosti obrazu - popis opět naleznete v Monografii. Naproti tomu u ocelotisku je rozměr obrazu zkusmého tisku vždy stejný. Ocelotiskové ZT vznikaly ve dvou různých fázích přípravy a tisku známek.

Do první skupiny můžeme zařadit otisky původních (tedy ještě nemoletovaných) rytin, které prováděl jejich autor (rytec) v průběhu zhotovování rytiny a po jejím dokončení. V podstatě si podomácku, např. v nějakém svěráku, otiskl rozpracovanou či dokončenou rytinu, a to na papír, který měl zrovna po ruce (používal se na to silnější papír se shodnými fyzikálními vlastnostmi, ale na rozměr se asi obvykle nehledělo). I když barva budoucí známky byla předem dána, k otiskům se často používaly i barvy jiné. Tyto otisky rozhodně neměly sloužit k jiným, než pracovním účelům, a rytec je měl odevzdat spolu s ryteckou destičkou objednateli. To se však často nedělo, a i když nechceme dávno mrtvé pány Seizingera a Heinze (autory rytin naprosté většiny meziválečných známek) podezírat z komerčních úmyslů, existující veliký počet otisků rytin svědčí o tom, že jich vytiskli více, než bylo třeba, a že se různými cestami dostaly mezi sběratele.

Velikost lístku papíru, na níž byla původní rytina otištěna, tedy může být různá - a žádný přesný formát neexistuje. Nejhodnotnější jsou rytiny v původní podobě, tedy takové, jak je rytec zhotovil. Z praxe však víme, že některé byly dodatečně sběrateli oříznuty - což jejich přitažlivost v očích některých zájemců poněkud snižuje. Jak to ale poznat? Z praxe víme, že papíry používané k otiskům měly často nerovné, jakoby "otrhané" okraje (což je průvodní jev grafických papírů), na nichž někdy můžeme nalézt slabé stopy tiskové barvy. Pokud jsou okraje naopak pravoúhlé a čistě oříznuté, je to s největší pravděpodobností důsledek dodatečného oříznutí.

Do druhé skupiny patří otisky moletované tiskové desky, zhotovené v tiskárně, po odevzdání rytecké destičky autorem, jejím zaklení a rozmnožení.

U známek ČSR II jde často poznat, zda byl otisk zhotoven rytcem, nebo v tiskárně - rytec totiž odevzdával rytinu nedohotovenou, a její poslední část (obvykle háček nad písmenem C v názvu státu) doryl až v tiskárně, pod dozorem přebírajícího pracovníka (proto lze snadno odlišit patisky řady emisí, zhotovené v tiskárně známek nepovolanou osobou v 70. letech minulého století, od skutečných otisků původních rytin). To se však u známek ČSR I nedělo, takže toto jednoduché vodítko postrádáme. Na druhé straně u známek ČSR I lze otisky zhotovené v tiskárně od otisků zhotovených rytcem snadno poznat - zejména podle použitého papíru (v případě autorských otisků je mnohem silnější) i podle širokých okrajů kolem "známky". Zkusmé tisky z této doby, zhotovené v tiskárně, jsou mnohem méně obvyklé a vyskytují se jen u některých emisí (např. Letecké 1930, TGM 1930, Města aj.).

Zkusmé tisky tvoří zajímavou a sběratelsky přitažlivou část naší známkové tvorby, s nepřehlédnutelným ekonomickým potenciálem. Zejména rozvoj tematického sbírání z řady z nich totiž činí mezinárodně oblíbený materiál, který dalece překračuje původní, jinak poměrně úzký teritoriální záběr.

Filatelie

Joomla SEF URLs by Artio

Novinky Filatelie