Odpověď:

Vážený pane Bulíři, je nám to líto, ale nemáme pro Vás dobrou zprávu. Všechny čtyři Vaše "známky" s hlavou Merkura jsou ve skutečnosti neumělé napodobeniny, sloužící kdysi dávno k tomu, aby si sběratelé mohli vyplnit jinak beznadějně prázdná políčka ve svých albech, určená pro drahé, a proto nedostupné známky. Za pár haléřů byly prodávány už v první polovině minulého století, a proto se běžně nacházejí v mnoha sbírkách z té doby. Někdy bývají nepřesně označovány i jako padělky, ale to podle našeho názoru není správný výraz, protože nebyly určeny k oklamání sběratelů.

Pro úplnost uvádíme, že od pravých známek se liší v řadě ohledů - detaily kresby, papírem, odstíny barev, ale ve většině případů i extrémně širokými okraji, které se u pravých známek nemohou vyskytnout (mezery mezi pravými známkami v archu byly mnohem užší - i proto se většina z nich vyskytuje s okraji zastřiženými až do obrazu známky). A proč jsou tyto napodobeniny tolik rozšířeny? Před druhou světovou válkou nebyly ještě tolik používány zásobníky, do nichž se známky zasunují za průsvitné pásky, ale známky se vlepovaly do alb na předtištěné papírové listy (tento způsob ostatně mnoho sběratelů používá dodnes). Na těchto albových listech jsou předtištěna políčka pro všechny známky (levné i drahé), a je samozřejmé, že v naprosté většině sbírek byla políčka určená pro dražší kusy beznadějně prázdná.

Proto byly podobné levné napodobeny velmi oblíbené - když už si sběratel (často kluk nebo student) nemohl koupit cenný kus, měl místo něj alespoň jeho reprodukci. Od těch dob však uplynulo mnoho let, sbírky leckdy prošly rukama generací dědiců a na původ těchto napodobenin se zapomnělo. Často se tedy dnes setkáváme s názorem, že tyto "cenné známky" musejí být pravé - "jsou přeci už velmi staré a dědeček by si určitě do sbírky nic nepravého nedal". Jak jsme si ale právě ukázali, není to bohužel pravda. A jakou mají tyto napodobeniny dnes cenu? Ne o mnoho větší, než tehdy - tedy zase jen pár desetníků, nanejvýš třeba několik korun. Když už ale v té zděděné sbírce jsou, doporučujeme je tam ponechat. Koneckonců je to přeci památka na někoho z našich předků, kdo se jimi před dávnými lety zabýval a těšil.