Otázka:

Dobrý den,
rád bych se zeptal, jak se správně (nějaká pravidla atd.) sbírají poštovní razítka? Jestli se používá nějaký speciální papír nebo na tom vůbec nezáleží? Jestli je dobré otiskovat více stejných razítek (na obálku, korespond. listek...) nebo by se mělo dávat jen jedno a to na správném místě? Předem děkuji za radu a jakékoliv zajímavé informace.

Snažící se začátečník (sběratel) Lukáš Hudeček

Odpověď:

Sbírání otisků poštovních razítek je velmi stará součást filatelie - dokonce starší než tento obor i než samotné poštovní známky. Důvodem je skutečnost, že zatímco známky mají teprve 168letou historii, poštovní razítka jsou používána mnohem déle - a déle jsou rovněž sbírána. Pokud to se zájmem o ně myslíte skutečně vážně, doporučujeme, abyste si obstaral nějakou literaturu o nich. Pro začátek by stačila např. knížka M. Langhammera Filatelie nejsou jen známky, kterou naleznete v nabídce našeho e-shopu, nebo si ji můžete vypůjčit v knihovně Svazu českých filatelistů. O nových razítkách české pošty pravidelně referuje i časopis Filatelie.

Publikací pro sběratele otisků poštovních razítek je však mnohem více a patří mezi ně i katalogy, v nichž jsou razítka řazena například teritoriálně a chronologicky, nebo podle svého námětu, zvláštností používání a podobně.
Kdysi dávali filatelisté přednost sbírání razítek na výstřižcích, dnes je však běžnější je sbírat na celých celistvostech - tedy dopisech, dopisnicích, celinách apod., prošlých poštovní přepravou. Často vidíme, že si sběratelé takové celistvosti připravují sami a přitom je "přezdobí" příliš vysokou (a tedy tarifu neodpovídající) frankaturou, razítek si tam nechají otisknout co nejvíc a nakonec je ani nepošlou poštou a rovnou si je od podací přepážky zase odnesou. Tímhle způsobem ale vzniknou spíše filatelistické suvenýry, které v dobře vedené sbírce nebo v exponátu moc parády nenadělají.

Proto je lepší postupovat spíše střízlivě, do sbírky razítka zařazovat na poštou skutečně prošlých celistvostech, pokud možno malého formátu (aby se v exponátu vešly na listy), otisky razítek by měly být úplné a dobře čitelné, frankatura by měla odpovídat tarifu a neměla by být očividně "filatelistická". Pokud si můžete vybrat, je lepší doporučený nebo spěšný dopis než běžný, ještě lepší je dobírka nebo cenné psaní a nejlepší je tohle všechno dohromady - ovšem na prokazatelně firemní korespondenci, se všemi atributy poštovní přepravy (včetně poštovních nálepek a otisku razítka dodací pošty). Najít takový dopis ale dá dost práce, ovšem když se to povede, má obvykle mnohonásobně vyšší cenu než dopis obyčejný.

Otisky např. příležitostných razítek si samozřejmě můžete obstarat i sám, popř. si o ně napsat na příslušnou poštovní přepážku. K tomu je nejvhodnější použít běžnou dopisnici nejnižšího tarifu (nyní 10 Kč), na níž by měl být proveden otisk razítka přes roh známky a dále kontrolní otisk vlevo vedle ní. Nebo si můžete vyrobit kartičky ze silnějšího bílého papíru, nalepit na ně po jedné platné známce nejnižší nominální hodnoty (např. 50 hal.) a dát si ji orazítkovat jedním otiskem přes dolní část známky. Tenhle způsob je mnohem levnější, ale v případě vystavování filatelisticky ne zcela hodnotný.

K uschovávání své sbírky můžete s úspěchem použít krabici přiměřených rozměrů - např. od bot. Je to mnohem levnější a současně i bezpečnější než použití speciálních plastových zásobníků, jejichž listy mohou vložené obálky časem poškodit. Existují i zásobníky z prověřených a bezpečných materiálů, jsou však velmi drahé a na uložení většiny běžných celistvostí je jich škoda.

Ve vašem úsilí vám přejeme mnoho úspěchů a srdečně vás zdravíme.
Filatelie