Otázka:

Mám starou kreslenou pohlednici. Můžete mi říci, jakou má asi cenu?

Ladislav Janda

Náhled
Náhled
 

Odpověď:

Cenu má tento lístek bohužel jen malou, řádově několik korun, nanejvýš desetikorun. S největší pravděpodobností jde totiž o amatérskou kresbu (zobrazující bulharského krále), kterou podle jiné pohlednice zhotovil za svého pobytu v nemocnici v roce 1916, tedy v době první světlové války, jeden ze statisíců vojáků rakouské armády. Použil k tomu dopisnici polní pošty, kterou mohl poslat nevyplaceně, pokud by ji podal u přílišné vojenské nebo polní pošty. On ji však raději opatřil výplatní známkou a podal k přepravě na běžné civilní poště. Lístků odeslaných vojáky, nebo naopak vojákům, se z období první světové války zachovalo veliké množství, a proto jsou dodnes běžné a mají většinou jen malou cenu. Je to přirozené, jak už jsme řekli, příslušníků armády byly tehdy statisíce a spíše miliony a všichni měli možnost bezplatně psát - a hojně toho využívali.

Takové lístky pak adresáti většinou pečlivě schraňovali a ani po válce je nevyhodili. V mnoha rodinách se tak zachovala korespondence čítající desítky i stovky zásilek. Sběratelů polní pošty není mnoho, a tak je jen málo možností, jak takovou korespondenci uplatnit na trhu. Navíc, když už ji někdo sbírá, většinou se zajímá o korespondenci odeslanou vojáky – ta totiž bývá opatřena otisky hned několika různých razítek: polní pošty (obvykle černé kulaté s číslem), vojenského útvaru (obvykle modré nebo červené řádkové, ale někdy i jiného tvaru) a konečně i cenzury (někdy razítko, jindy rukopisná poznámka, často i bez ní). Naproti tomu korespondence zaslaná ze zázemí vojákům (poznáme ji i podle toho, že obvykle nemá známku, protože i ona byla osvobozena od poštovného) nese jen razítko civilní podací pošty a z hlediska sběratelů je tedy jen málo zajímavá, a proto téměř neprodejná (cena za kus je zhruba jedna koruna). Výjimkou může být korespondence adresovaná příslušníku nějakého malého specializovaného útvaru, u níž jsou sběratelé ochotni zaplatit třeba i desetikoruny nebo stokoruny za kus (ale jde o naprosté výjimky – například o zásilky adresované na ponorku a podobně).

Nejvíc sběratelů zásilek polní pošty se snaží vytvořit soubor obsahující lístky s různými čísly polních pošt (v rakouské armádě jich bylo něco přes 1.050 a každá měla své číslo uvedeno v kulatém podacím poštovním razítku), nebo podle razítek jednotlivých vojenských útvarů (ty měly zase obvykle razítka řádková, která se otiskovala na přední stranu zásilek), či podle razítek nebo rukopisných poznámek souvisejících s cenzurou. Většina vojáků byla zařazena v útvarech pěchoty, dělostřelectva, vozatajstva a podobně; lístky s takovými útvarovými razítky mají cenu zhruba pět korun za kus. Méně časté (i když pořád ještě běžné) jsou zásilky z nemocnic, které se prodávají za nějakých pět až dvacet korun za kus. Vojáků pobývajících v nemocnicích sice nebylo tolik, ale zase měli spoustu času, a tak pilně psali. Vzácnější a více sbírané jsou lístky odeslané z malých, specializovaných útvarů – například leteckých, námořních a podobně. Ty totiž měly jen relativně málo příslušníků, a tak se s nimi na trhu hned tak nesetkáme. Letecké útvary používaly běžná řádková útvarová razítka, a tak je poznáme až po přečtení textu v razítku (obvykle obsahuje slovo Flieger…). Takové lístky mají cenu v desetikorunách, ale i ve stokorunách za kus. Je třeba zdůraznit, že i tyto lístky šly běžnou pozemní vojenskou (a v poslední fázi přepravy i civilní) poštou; pokud by některý šel poštou leteckou (což by se poznalo z dalších údajů na lístku), měl by cenu výrazně vyšší (i v tisících korun za kus).

S takovým lístkem se ale asi nesetkáme – letecká přeprava pošty byla tehdy totiž ještě v plenkách a zásilek bylo takto přepraveno jen nepatrné množství. Na první pohled poznáme lístky odeslané příslušníky vojenské námořnictva – útvarová razítka jsou kulatá a obsahují jméno lodi spolu s jejím označením (např. S.M.S.). Takové lístky stojí od sto či dvě stě korun výše – obecně platí, že čím menší loď to byla (a čím méně na ní bylo námořníků), tím je cena lístku vyšší (tři sta, ale i pět set korun, výjimečně nad tisíc). Je zajímavé, že v českých zemích na takové lístky dodnes narazíme relativně často (je to tím, že mnoho českých řemeslníků a dělníků na těchto lodích působilo jako strojníci, byli gramotní a měli komu psát, a navíc naším územím od té doby neprošla žádná totálně ničivá válka, takže se v řadě rodin dochovaly). Specializovaní sběratelé hledají a vysoko hodnotí i korespondenci z lodí, které byly brzo potopeny, takže jí bylo odesláno jen málo, či z malých člunů, které měly jen velmi malou posádku apod. Špičku v této oblasti představují zásilky z vojenských ponorek. Námořníků na rakouských ponorkách totiž bylo jen velmi málo, a proto jsou jejich zásilky velmi vzácné. I mezi nimi však působili Češi, takže i ty dodnes můžeme najít. Objevení takového lístku ale představuje malý zázrak, protože je filatelisté pilně hledají už více než osmdesát let. Vidět je tedy můžeme spíše ve specializovaných aukcích, kde jejich ceny dosahují tisíců korun za kus. Samostatnou kapitolou jsou zásilky odeslané zajatci.

Těch byly za první světové války rovněž statisíce a i oni měli možnost bezplatné korespondence domů, nebo i mezi sebou. Jejich zásilky poznáme jednak podle použitého formuláře dopisnice (často s označením Mezinárodního Červeného kříže, který přepravu korespondence zprostředkovával) a podle výrazných cenzurních razítek nápadného tvaru a barvy (například trojúhelníková apod.). Jejich cena začíná někde na třiceti korunách za kus, v některých případech však může být i výrazně vyšší (např. u korespondence z malých zajateckých táborů, to už je však příliš specializovaná tématika). Velmi populární je sbírání korespondence čs. legionářů – ve Francii, v Itálii a především v Rusku. I když i těch byly desítky tisíc, přesto jsou lístky od nich na trhu vidět jen zřídka a dosahují ceny ve stovkách za kus, u pěkných exemplářů i více než tisíc či dva. Legionáři v Rusku prošli při návratu do vlasti dlouhou anabází, v podstatě to byla cesta kolem světa.

Pokud při ní psali domů a svou zásilku podali v některé exotické zemi, stojí dnes třeba i deset tisíc korun. Pro legie v Rusku byly dokonce zhotoveny poštovní známky, které se však prakticky nepoužívaly; pravé zásilky s nimi jsou proto velmi vzácné a patřičně drahé. Jako všechny drahé věci, i vzácné lístky polní pošty byly a jsou padělány. Proto je třeba být při jejich nákupu nebo výměně velmi opatrný. Například na běžné lístky podané vojáky sloužícími v pozemních útvarech v Pole (rakouský vojenský přístav v Jaderském moři) bývají dotiskována padělaná kulatá lodní razítka, čímž se jejich cena „zvedne“ z deseti na několik se korun za kus. Podobné je to s padělanými razítky ponorkovými, leteckými a podobně. Na nefrankovanou korespondenci legionářů v Rusku byly zase dodatečně dolepovány legionářské známky či otiskována fantaskní razítka. Jistě není třeba zdůrazňovat, že takové podvodné výrobky (označované jako padělky ke škodě sběratelů) jsou ve skutečnosti bezcenné. Většina dochovaných zásilek polní pošty je ve formě dopisnic, které vojáci odstávali zdarma. Méně časté jsou pohlednice (ty si totiž museli kupovat) nebo dopisní obálky (i ty si museli platit a navíc jsou oblíbené, a proto i dražší než lístky). Cenu celistvosti může zvýšit i zvláštní druh přepravy (doporučeně, spěšně apod.), zajímavý odesilatel či adresát (např. známá osobnost), různé dobové dobročinné nálepky (zvlášť když je přes ně otištěno razítko), zdařilá kresebná výzdoba, zajímavý text a podobně. Oblast sbírání zásilek polní a vojenské pošty je velmi rozsáhlá a zajímavá. Zájemcům o ni dobře poslouží poměrně rozsáhlá literatura, dosud však bohužel roztroušená ve formě článků v různých filatelistických časopisech. Věnují se jí ale i některé katalogy, které však není třeba hned kupovat – stačí si je vypůjčit, nebo prohlédnout ve studovně. Zkusit to můžete například v knihovně Poštovního muzea nebo Svazu českých filatelistů.

Joomla SEF URLs by Artio